Třicítka je pro dnešní generaci alarmující mezník. Většina z nás si totiž myslí, že bychom už měli vědět, co chceme a být na nejlepší cestě k tomu dostat, co chceme. Prostě, jak v Americe říkají „have our shits together“. Problém je, že odtrhnutím listu z kalendáře se najednou do té moudré fáze nedostaneme. Úspěch nedostaneme v krabici s mašlí (pakliže to není diamant od Tiffanyho) ani si ho neseškrábnem z losu s oslíkem za 1O Kč (i když pokaždé pevně věříme že jo). Úspěch je dřina, která vyžaduje čas, odhodlání a spoustu odříkání. Pokud chceme být ve třiceti úspěšní, musíme se zkrátka z té naší diskotéky probrat dřív.

Zde je 5 věcí, co dělají úspěšní lidé do třicítky.

(1) Pracují na svých chybách

Možná je na čase si přiznat, že nejsme ta nejchytřejší, nejnadanější a nejkrásnější individua v celičkým vesmíru (au!).  Ano, víra v naše osobnosti a schopnosti může být vitální, ale zaslepenost či egoismus s ní má pramálo společného. Úspěšní jedinci ví, co je konstruktivní kritika, kde ji najdou a jak s ní naložit. Úspěšní jedinci si připustí své chyby a neustále na nich pracují. Motta typu „Buď sám sebou“ nebo „Mé chyby jsou tím, kým jsem“ jsou sice hezká, ale pokud brání našemu osobnostnímu rozvoji, také absolutně nelogická. Tečka.

(2) Učí se efektivně plánovat

Organizovaní jedinici se nenarodili s diářem v jedné ruce a s MontBlancem v druhé. Pouze v sobě kultivovali zvyky, které jim k tomu dopomohli. Základ základu je přestat prokrastinovat, naučit se plánovat a pracovat s prioritami. Transitní fáze mezi párty zvířetem a dospělým jedincem bývá ta nejbolestnější. Pokud ovšem zredukujeme počet těch super akcích (ze kterých si stejně druhý den nic nepamatujeme) ve prospěch moudré knihy, myslím, že jsme na dobré cestě k naší sebekázni. Pokud nejsme ochotni dělat oběti, pak nejsme připraveni být milionáři. Zatím.

(3) Zakládají svůj vlastní podnik

Pro generaci Y se vidina kancelářské práce od devíti do pěti stává pomalu sprostým slovem. Dle nedávné studie Deloitte by 70% miléniálů vyměnilo tradiční pracovní prostředí za možnost pracovat nezávisle. Tak na co čekáme? V žádné jiné životní dekádě nebude mít tolik ideálů, odhodlání a hladu hledat práci, co má smysl. Se dvěma děckama a hypotékou na krku se kuráž pokoušet sny proměnit v realitu hledá těžko.
No a když to přeci jenom nevyjde? Přejdeme k bodu 4 – Padej rychleji. Oklepeme se a možná to zkusíme znovu, jenom tentokrát o něco chytřeji.

(4) Učí se padat rychleji

Prohra, neúspěch, zklamání. Různá slova, která nejsou jenom slova. My víme, že chyby a tak-to-jsem-zase-posral jdou ruku v ruce s našim životem. Víme ovšem, že skutečná prohra je jen ta, ze který vzejdeme bez životní lekce? Když se naučíme jak pohotověji padat a silnější vstávat, dovede nás to k úspěchu mnohem rychleji. Není ostuda padat, ostuda je zůstat ležet. Strach z prohry není to, co nás má děsit, ale příležitosti, které jsme na té cestě nechali ležet.

(5) Vyskakují z komfortní zóny

Žít ve své bublině obklopen stejným prostředím, stejnou prací, stejnými lidmi, stejnými interakcemi, může být sice pohodlný, ale v žádném případě naplňující. Vystoupení ze své komfortní zóny směrem ke změně, výzvám a ke hvězdám je něco po čem každý sní, ale málokdo realizuje. Proč? Je až moc snadné zpohodlnět a nechtít narušit náš niterní klid. Proč dávat v sázku náš vcelku vyrovnaný (a k zoufání banální) život kvůli honbě za nedefinovatelným čímsi s nejistým výsledkem? Pokud budeme brázdit pořád ty samé koleje, nikdy se nedostaneme za naše hranice. Pokud nechceme čekat na krizi středního věku, je nejvyšší čas prasknout bublinu a ve jménu osobního růstu vstoupit do světa nepohodlí právě teď.

„Nejlepší čas zasadit strom byl před dvaceti lety. Druhý nejlepší čas je právě teď“. – čínské přísloví

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.