„Myslím, že máme pozornost komára. Víte, s těmi smarthphony a Twitterem.“
– Jeff Daniels

Můj iPhone má dvě role. Na jednu stranu – pracuje pro mě. Vzbudit mě, zavolat mámě, napsat do práce, že si beru sick day, spočítat moje makra a moje výdaje. V tomto smyslu je to takový malý zázrak a něco jako moje výkonná asistentka (kterou jsem nikdy neměla).

Na druhou stranu, na tu sakra delší stranu, můj iphone pracuje pro rozmanitou společnost, sociální sítě a korporace. Už nejsem zákazník, jsem produkt. Má pozornost a mé pocity se zaprodávají. Levně.

Pokaždé, když se tento malý zázrak dožaduje mé pozornosti, když mě nutí zůstávat v obraze, konzumovat, koupit si ty nové najky, usmívat se, dělat si starosti, když mě jednoduše nutí. Pro koho ten malý masterpiece vlastně funguje?

Pokaždé, když mačkám F5, pokaždé když chci vědět více, vidět více, mít více, zaprodávám kousíček sebe, kousíček své svobody (a své výplaty). A já, já to začínám nenávidět. Začínám nenávidět, že zatímco píšu tento mikročlánek, zkontroluji třikrát své pracovní emaily a XYkrát svůj Instagram. A to ani nebliká, nebzučí (narozdíl ode mě ví, že je neděle). Můj miláček si mírumilovně hoví v síťce sedadla přede mnou, ale přesto chce moji péči. Nebo… já chci?

–Andie Y–

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.