Generace Y jsou hipsteři. Generace Y jsou kavárenští povaleči. Generace Y jsou pozéři, kteří si jídlo vybírají podle toho, jak bude lahodit jejich Instragamu. Přihlašte se kdo není bez viny.

Současný realitní trh a přísná společnost z nás všech dělá fakany, kteří ve svých dvaceti-něco odmítají dospět. Děcka a hypotéku asociujeme s definitivní tečkou za mládím a všechny vydělané peníze radši prohýříme, procestujeme a prožereme. Dluh na krku a koule u nohy nám nesluší, to radši margaritu a růžového plameňáka u bazénu. Konec diskuse?

…..

Avokádo je příčinou mnoha světových problémů. Kdo neviděl 60 minut Austrálie s Timem Gurnerem, tak přečíst aspoň tento článek hned teď! Jsme neschopni si pořídit vlastní bydlení, protože hypotéku prožíráme toastem za 19 dolarů a propíjíme kávou za 4 (4x denně!). Naše očekávání jsou vysoká stejně jako nutkání koupit si letenku přes půlku zeměkoule. A tu další.

Jenže si pleteme subkulturu a majoritu. Pomineme-li ironii a všechny ty líbivé filtry na snapchatu, jsme stejní jako vy. Také budeme radši žít ve vlastním, než v předraženém pronájmu, kde si bez svolení nemůžeme ani pověsit obraz, natož nastěhovat čivavu.

Jenže (ano další jenže) ekonomické problémy souvisí se systémem, ne s chováním jednotlivce. Všechny ty sociální pobídky pro generaci X berou generacím Y a Z. Odkup bytu za pár desítek tisíc? Hotový Neverland. Byty se skupují za hotové a rozprodávají za násobky. Nové se ve velkém nestaví, protože získat stavební povolení je byrokratická obstrukce. Ceny bytů šplhají do astronomických výšin a centrální politika škrtí banky – a její občany. Toto je realita.

Možná nám chutná avokádo, ale také nám dochází, že skutečné peníze unikají docela jinde. Makáme nonstop, platíme vaše důchody, nic nemáme jistý, jsme vystresovaní AF – a my jsme ti rozmazlení?

Americký sen je mrtvý. Smiřte se s tím.

image

Jíme pěkné věci, oslavujeme zkušenosti a cestujeme – protože vy jste nemohli. A protože radši upřednostníme pěkný brunch s kamarády, než se stát oběťmi každé koruny. Vlastnit zlomeček šedé krabičky od lentilek – je to vůbec ta výhra, za kterou máme jít?

Správná odpověď neexistuje. Názor si poslechněme, ale nenechávejme vnucovat. Všechno je to jenom o nás a našich prioritách.

Já si vždycky myslela, že buď můžu mít krásný byt v Praze, nebo mít svět. Vybrala jsem si svět. Cestovala jsem, ale také jsem si slíbila, že budu tvrdě makat, abych se jednoho dne už nemusela rozhodovat. Místo svých mír 90-60-90, začínám skloňovat 50-20-30 (o tom zase někdy příště). A ono to jde.

Nebudu vinit společnost, čekat na hospodářskou krizi nebo jiné coby kdyby. Koupím si avokádo v akci a půjdu za svým snem.
Teď.

S chvějící se rukou, zato s plným odhodláním podepisuji doposud nejdražší papír ve svém životě.

Konečně.

–Andie Y–

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.