Den po dni budujeme naše zvyky a rozvrhy podle toho, jak to chce naše rodina, přátelé, zaměstnavatelé. Často nežijeme tak, jak my chceme, ale jak si naše okolí přeje. Děláme všechno, co můžeme – být lepším partnerem, zaměstnancem, potomkem, rodičem (?). A ono se nám to třeba i daří. Jenže ten vlezlý pocit, že něco chybí ne a ne zmizet. Nezáleží na tom, co ještě řekneme, co ještě uděláme, nikdy to (=my) nebudeme dokonalí.

V dnešním hektickém světě je strašně lehké se nechat svést prioritami, které jsou všechno možné jenom ne naše. Bezmyšlenkovitě se řítíme parníkem, ani se neuvědomujíc, že kormidlo převzal někdo jiný.

Stali jsme se produkty naší společnosti.

Pěkně my.

Přijímáme gratulace a květiny. Už zase. Výročí nebo nová pozice. Na tom nesejde. Oslavujeme každý další rok, ale přitom nechceme stárnout. Oslavujeme každé další přidání, ale přitom potřebujeme zpomalit.

To je ten náš smysl života?
Chci říct, bude někdy více znamenat dost?

Každá nová role přináší větší prestiž, lepší auto, ale také delší to-do list.

A až klavír dohraje a fanfáry odezní, to samé niterní prázdno se vrátí. V celé své kráse nebo ještě větší. Více peněz se paradoxně rovná méně svobody dělat to, na čem nám skutečně záleží.

Ale na čem nám skutečně záleží?

Dr. Kerry Petsinger rozlišuje pravé a klamavé cíle. Ty pravé jsou to, po čem opravdu z hloubi duše prahneme, ty klamavé pak ty, které si na to jen hrají.

Pro jednoho je kariéra konzultanta celý smysl života, zatímco pro druhého je to pouze více či méně líbivý nástroj pro splácení hypotéky. A protože nic není jen černé nebo bílé, možná jenom pracujeme tak slepě, že nemáme ani tušení, jak to vlastně celé je.

Zavřeme teď na chvilku oči a představme si náš úspěšný svět. Co nás dělá naplněnými? (Pokud chcete vodítko jak na to, přečtěte si nejdříve článek: „Tajemství” jak se stát úspěšným.)

Pokud je naše největší priorita cestování a nic nás neláká tolik jako nezávislý život s laptopem na Bali, myslet si, že uspokojení najdeme mezi čtyřmi prosklenými zdmi je naivní jako teorie množin.

Pokud toužíme trávit více času s naší rodinou a přáteli, život prožitý snídaní pro jednoho v letištních halách a hotelových pokojích nám přinese leda tak dvě stě srdíček na Instagramu.

Kvalita našeho života je přímo úměrná s autenticitou našich snů, které jsme se rozhodli následovat. Korporáty. Kravaty a klimatizace. Skutečně naše vysněná vize?

Objevit naše priority a žít podle nich, může být oříšek (nebo rovnou tři). Ale když to neuděláme sami, někdo to udělá za nás. Tak jak se to líbí jim. Budeme prostředky pro druhé, aby si naplnili svoje sny.

“Ono to chce kuráž, vyrůst a stát se tím, kým opravdu jste.” – E.E.Cummings

A také to chce správnou míru sebelásky budovat si svůj svět podle toho, co je nejdůležitější pro nás, ne co je nejdůležitější pro všechny ostatní. Nejistota a neznámo nás možná bude děsit a oddálí nás od davu, ale žádná cena není příliš vysoká pro privilegium být sám sebou a žít si podle svých pravidel.

Dnešní svět plný líbivých filtrů na Snapchatu zoufale potřebuje více autenticity. Nevzdávejme se té naší pro pozornost a pár vteřin umělé slávy, než naše selfie s avokádem právem zastíní hrneček s plameňákem.

Mějme kuráž být tím, kým chceme, ve světě, který nás nutí být stejný jako všichni ostatní.

Nebo snad touha běžet svůj vlastní závod je pouhý rozmar a sobeckost?

-Andie Y-

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.